Přišla na seminář „Ruce“ a přestaly ji bolet kolena

Minulou sobotu jsem vedla celodenní seminář na téma  „Ruce v pohybu – všestranný lidský nástroj“. 

Po semináři mi napsala Marcela: 
Seminář se mi moc líbil, děkuji za něj. Již včera jsem se cítila mnohem lépe, moje chůze byla „lehčí“ a přestože jsme cvičili ruce, nebolí mě dnes bedra a kolena, která mě bolívají téměř denně. Je to vůbec možné?“

Co myslíte, že jsem jí odepsala?

No jasně, že je to možné! 

Naše tělo je jeden propojený celek, kde se jednotlivé části navzájem ovlivňují. A lekce Feldenkraise jsou velmi komplexní, vždy berou v potaz koordinaci celého těla. Často se při lekcích ptám: Co můžete udělat zády (pánví/hlavou atd.), abyste podpořili pohyb paže (nohy atd.), který teď děláte?

A vzhledem k tomu, že pro pohodlný a volný pohyb paží a rukou je mimo jiné zapotřebí probudit hrudník, který, když spí, tak za něj makají (a pak často i bolí) bedra, není divu, že po semináři zaměřeném „na ruce“ někoho přestanou bolet bedra. A pohyblivý a napřímený hrudník zase vede k pohyblivější pánvi a k tomu, že váha horní části těla působí na nohy v lepších vektorech, takže se může ulevit i kolenům.

Ale já ten údiv naprosto chápu. Sama jsem zažila něco podobného během svého výcviku Feldenkraise ve Vídni. 

Po jedné lekci, při které jsme vleže na zádech různě pohybovali pánví a ruce jsme měli celou dobu položené podél těla, jsem si stoupla a měla jsem pocit, že mám dlouhatánské paže a obrovské, měkké ruce jako nějaká opice. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem se šla naší lektorky zeptat na úplně tu samou věc. „Je to možné? Je možné, aby ta lekce měla takovýhle účinek, když jsme rukama vůbec nehýbali?”

Na semináři byla i moje kamarádka Verča. Druhý den jsme spolu šly na procházku a ona mi řekla „Hele, já dneska cítím, jak se mi mnohem líp otáčí hlavou“. 

A Dana mi pro změnu napsala: 
 „Seminář byl báječný, přidal mi další vjemy k procítění pohybu lopatky po hrudníku. Jsem moc ráda, že si budu moct všechna cvičení opakovat při nahrávkách.“

A proč podle mě tohle všechno vystihuje podstatu Feldenkraisovy metody, jak píšu na začátku?

Protože to krásně ilustruje fakt, že Feldenkraisova metoda zlepšuje kvalitu pohybu celého těla. Díky ní zjistíme, jaké obrovské množství pohybů a rozmanitých kombinací pohybů dokáže naše kostra. Zjistíme a naučíme se, jak se pohybovat maximálně efektivně. Mnozí z nás (včetně mě) prozřou, když na vlastním těle zažijí, že „zatnout zuby a makat“ a „když to nejde silou, jde to ještě větší silou“ jsou vlastně dost primitivní a neefektivní strategie, přestože nás je učili ve škole i doma a jede na nich většinová společnost. Že když uberu na ambicích a přidám na zvědavosti, zkoumavosti, vnímavosti a pozornosti, najednou zvládnu něco, o čem se mi ani nesnilo. S lehkostí. S příjemným pocitem.

A ohlasy na tento seminář také ukazují, že každý z nás je unikát. Každý máme unikátní soubor pohybových návyků, se kterým vstupujeme do dané lekce. Nejsme žádní standardizovaní roboti. Proto ta samá lekce může u někoho vést k uvolněným bedrům, zatímco jinému se po ní lépe otáčí hlavou.

A proto nemám moc ráda, když mi někdo napíše mailem žádost o nějakou zaručenou „lekci na bedra“, „na kyčle“ a podobně. Protože to prostě takhle jednoduché není.

Pokud ke mně někdo přijde na individuální lekci (funkční integraci) a já vidím, jak se pohybuje, a svýma rukama prozkoumám a zjistím, jak je zvyklý používat svoje tělo při různých pohybech, můžu odhadnout, která skupinová lekce pro něj bude přínosná. Ale i tak tu stále bude existovat prostor pro nečekané objevy a překvapení. 

A proto já tu Feldenkraisovu metodu miluju.